10. července 2017

10. července 2017 v 13:11 | Sisi |  Deník
FOTO: Babička Boženy Němcové podle ilustrací Vladimíra Tesaře

10. července 2017

Od neděle si užívám pár dní volna a počínaje středou už pak pojedu tahem až do 22. července, kdy odlétám do Anglie, tudíž teď budu pár dní vyřizovat všechny sračičky okolo. Ve volném čase většinou čtu, píšu nebo taky hraju a sportuju, což krásně vystihuje včerejší den, kdy jsem se znovu začetla do Třech mušketýrů, napsala o knize článek, pak se hodinu trápila se svým milovaným ukulele (mám dokonce aplikaci, se kterou se učím) a následně jsem strávila přes dvě hodiny v posilovně, načež mě dneska bolí celá dolní polovina těla. Byl to parádní den!


Pokud to výjde, tak bude dnešek taky krásný. Dopoledne mi přijela babička popřát k 19. narozeninám, k čemuž se vrátím posléze, po vydatném obědě (mamka nepřestává vařit, takže máme v ledničce na výběr ze čtyř jídel) se pak chystám za doktorkou, do banky, do knihovny a vyčvachtat do venkovního koupaliště. Snad bude hezky a Vám přeji krásné pondělí!

Ráda bych se teď vrátila k babičce a jejímu přání. Jelikož jsou tyto zápisky mým deníkem a měly by mi připomínat důležité věci, tak bych zde ráda měla uschované i její přání, kdybych ho náhodou ztratila. Babička je totiž neuvěřitelně chytrá a moudrá, především, co se zdraví týče. Její upovídanost a jakýsi nátlak sice není vždy příjemný, ale její znalosti by měly být ceněny zlatem. Jelikož nejsem příliš osebedbající člověk, tak mě zdravotní alternativy moc nezajímají. Naštěstí má babička mimo to i bohatou zásobu citátů, příšloví a všemožných doporučení, které sbírá a zapisuje do knih. Je to jako kronika lidského myšlení. Nádhera. A k narozeninám mi vždycky napíše nádherné přání. O to letošní bych se s Vámi ráda podělila.

I. část

Milá Silvinko,
přeji Ti k Tvým narozeninám samé dobré věci, čisté nebe a naplněné sny, zdraví, štěstí.
Ať Tvé dny jdou po strunkách pohodového času, vždyť penízky štěstí jsou rozházené všude. To, co jsi našla dnes, už stále s Tebou bude,
krásné dny a radost z žití přeje
Babička

II. část

Brno 3|7|2017

Dříve to bývalo tak, když šel ten pověstný Honza do světa, dostal na cestu ranec buchet, já Ti přidávám pár drobných, za které si ty buchty koupíš. A květ života je také moc užitečná věc (více Ti poví internet). I Tebe čeká velká změna, také jdeš do světa, tak ať se Ti tam daří, ať Tě Tvé cesty zavedou vždy tam, odkud jsi vyšla - domů. Dnes je život složitý, lidi ovládla technika, mnozí spolu neumí mluvit, o to víc je důležité držet se kořenů.

Za našeho mládí byl na vesnici kostel, škola, hospoda, takový magický trojúhleník a všem to stačilo, lidé žili v řádu, pomáhali si. Krásné bývaly večery na lavičce se sousedy, kdy my jsme jen natahovaly uši a tajně poslouchali a obdivovali jsme ty staříky a stařenky. Prošli válkami, mnozí se vrátili z nucených prací, nebo dokonce z koncentráků. Obdivovali jsme je, jejich slova, to byly klenoty, moudrost, ale dnes ti staří neumí být příkladem, ale není to jejich chyba, rozklad společnosti je dnes záměrem a obrovský nárůst nemocí je toho součást.

Dříve si lidé po těžké celodenní práci unavili tělo, vyčistili hlavu, zábavou jim bylo večerní povídání, někdo donesl třeba koláče a spojokenost a radost byla završena. Do hovoru zasahovalo kvákání žab z nedalekého rybníka, krajem se nesla vůně polí, zahrad a vrchol dobroty byl chleba se sádlem, tenkrát ten chleba provoněl celý dům. Měli jsme toho tak málo, ale slovo stres neexistovalo, nikdo nevěděl o co jde, to až tahle doba nás obdařila těmito plíživými zloději našich životů. Tak to byl poklad o 60 let zpět.

Nastává čas, kdy opouštíš rodné hnízdo a mě nezbývá nic jiného, než Tvůj let sledovat a věřit, že bude štastný.
Babička


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama