16. července 2017

16. července 2017 v 11:12 | Sisi |  Deník
Výsledek obrázku pro anglie

16. července 2017

Od posledního zápisu uběhl téměř týden. Je neděle a těch šest dní od návštěvy babičky jsem strávila především v práci. Věřím, že jiní mají prázdniny zábavnější a mnohem zajímavější, ale mě tento stav nevadí, protože chápu, že pokud chci něco sama za sebe podniknout, potřebuji peníze, a osm dní v Anglii mě nebude stát málo.


Takže místo festivalů a výletů jezdím už od konce června téměř dennodenně na koloběžce do práce, kde mám ale krásné prostředí a hlavně skvělé lidi, takže jsem doopravdy spokojená. Navíc když vím, že už příští sobotu na týden odletím do mé vysněné země, jsem v sedmém nebi. Abyste se nepletli, já do Anglie nejedu kvůli nákupům, kvůli Londýnu... navštívím kamarádku v krásném městě Bristol, budeme spolu podnikat menší výlety po anglickém venkovu a památkách v okolí, pojedeme na krátkou dvoudenní návštěvu Walesu a pravděpodobně párkrát skončíme v baru s pár uprchlíky, s kterými tam pracuje... takže pokud nebudou potíže na cestě a dostanu se na místo pobytu, bude to parádní dovolená. Vážím si jí o to víc, že je to první výlet placený z mé kapsy a zorganizovaný jenom mnou. Člověk si pak uvědomí, kolik dá taková cesta práce, zařizování a starostí.

Přes týden jsem měla směny především v restauraci, kde bylo třeba pomoct hlavně s obědy a večeřemi, jelikož v hotelu přebývaly tři týmy baseballistů - z Německa, Holandska a český tým. Sportovci každým coulem. Víkend jsem ale celý na recepci, kde jsem měla včera i dnes dvanáctku od šesti do šesti a není to tak náročné, jak jsem myslela, že bude. Sice to dneska bude divoké, až budou v poledne všichni ti baseballisti odjíždět, ale aspoň mi to uteče.

Teď si tady trochu vyleju svoje srdíčko, tak se neděste. Pro začátek je třeba říct, že přestože na okolí působím jako extrémně přátelský člověk užívající si společnost od rána do večera, ve skutečnosti jsem často sama a ta samota mi nevadí. Kvůli vzhledu (jsem vysoká a mám prsa) také všichni předpokládají, že už jsem prošla několika vztahy, že randím s klukama, a protože ráda tancuju, tak si taky často myslí, že chodím pařit do tanečních klubů, což ale není zrovna můj šalek kávy (kávu nepiju). Nakonec je ze mě holka, která nikdy neměla přítele, klukům se sice nevyhýbám, ale ani nevím, jak na ně, a jsem prý fakt dobrá kamarádka, což je do určitého věku dostačující. Jenže padlo 19 a už se mi to přestává líbit.

Je to už asi půl roku, co jsem chlapce xxx potkala poprvé, podruhé jsem ho nepoznala, což ho urazilo, a paradoxně jsme se tak spřátelili. Poslední dva týdny jsme si začali víc psát na instagramu využívající moje oblíbené Instastories, ale nejsem ta holka, která by měla internet zapnutý od rána do večera... kvůli němu jsem ale na mobilu mnohem víc, než jindy. Očividně mě má na háku a mě to rve nervy. Nikdy by mě nenapadlo, že sem budu psát podobný kraviny, ale jednou je to můj deník, a tohle mě teď fakt trápí. Už jednou jsem zažila, že jsem byla "dobrá kamarádka" a čekala skoro měsíc, načež jsem chlapce yyy asi přestala bavit a přesunul svůj zájem na mojí spolužačkou, která byla jeho novou " dobrou kamrádkou" další měsíc. Podruhé to samé zažít nechci, ale zároveň je to první kluk po dlouhé době, který pro mě něco znamená. Tak, co teď s tím... nejsem dost odvážná, abych ho někam pozvala nebo se ho rovnou zeptala, co si o mě vlastně myslí. Jsem strašpytel. I proto se tak těším do Anglie, protože mě tyhle bezvýznamné maličkosti přestanou trápit. Doufám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama