2. července 2017

2. července 2017 v 22:04 | Sisi |  Deník
Výsledek obrázku pro strong woman

2. července 2017

Je po dalším náročném víkendu a opět Vám mám co vyprávět (dneska to bude opravdu dlouhé, tak se pohodlně usaďte). Začnu asi od toho největšího...


Čtvrtek. O půl deváté sraz s ostatními brigádníky. S sebou nažehlené bílé košile, černé společenské kalhoty a černé boty. V zámku kousek od města, kde bydlím, měl slavnostní oběd náš prezident Miloš Zeman a tam já přece nesměla chybět. Kvůli spoždění a opravám silnice jsme dojeli až v deset a měli tak mnohem méně času na zorientování se v objektu, než bylo původně myšleno. Dostala jsem namísto své bílé košile oficiální zámeckou zelenou košili a bílé rukavičky. Asi hodinu a půl jsme nacvičovali příchody a odchody, jak mají být přesně podle protokolu, a já si začala připadat jako cvičená opice v cirkuse než jako servírka.

Hodina do příjezdu prezidenta, jdeme nachystat stoly. Někdo moc chytrý z řad doprovodu Miloše Zemana se rozhodl, že oběd proběhne ve venkovních prostorách, kde ten den právě hodně foukalo, tudíž jsme museli ubrusy ke stolům lepit a ve finální verzi i přicvakávat. Skleničky se tak tak držely na svých místech, jmenovky a meníčka byly zatěžkány talířy a sektovkami. Všichni jsme se modlili, aby to alespoň tak vydrželo až do příjezdu.

Sice jsem čekala doprovod, ale těch čtyřicet až padesát lidí, co se objevilo na zámku, jen aby dohlédli na vše kolem slavnostního oběda, mě zarazilo. Ale neměla jsem čas ptát se každého, co tam vlastně dělá, protože začala celá ta šaráda. Musím přiznat, že celý oběd proběhl až podivně klidně, sice jim na stůl spadlo několik listů z okolních stromů, ale skleničky vydržely a nikdo nikoho nepolil, takže jsme si mohli gratulovat. Nervozita během hodiny opadla a my už jen čekaly, až dojedí dezert a dopijí kávu, po které by měl celý konvoj odjet.

Jenže to bych nebyla já, aby se mi nestalo jako jediné něco gratis... Při donesení dezertu jsem si všimla, že na mě chlap odnaproti ze stolu tak divně kouká. Jelikož jsme měli v popisu práce být milí a úslužní, tak jsem se samozřejmě usmívala, ale jakmile se můj pohled stočil k němu, měla jsem co dělat, abych si udržela klidný výraz. Nechci říct, že to byly nějaké nechutné pohledy, on na mě prostě pořád koukal, zíral. Když jsme odcházeli, otáčel se za mnou a mrkal na mě. Když pomyslíte, že ostatní v ten moment seděli jak prkna a nemluvili, tak to muselo být velmi nápadné, velmi okaté a já si připadala trapně.

Nemohla jsem ani doufat, že by si toho nevšiml někdo jiný. Při čekání na další debaras za mnou přišel jiný brigádník s otázkou, co to je za chlapa, jestli ho znám. A tak to pokračovalo. Při debarasu na mě zase celou dobu koukal a znovu se za mnou otáčel při odchodu. Oběd už byl sice téměř u konce, ale mě to najednou připadalo jako věčnost.

Miloš Zeman se s námi vyfotil a se svým početným doprovodem odjel v nablýskaných Superbech. Asi ve čtvrtém autě za ním jsem rozpoznala divoce mávají ruku onoho pána, tak jsme mu taky zamávala, ale už se neusmívala. Později druhý den jsem si psala s jedním známým, který byl v týmu organizátorů celé návštěvy prezidenta, a zjistila, že to byl jeho šéf. A prý je to normální. A že se nemusím bát.

Celá návštěva zabrala víc času, než jsem předpokládala. Ve tři jsme teprve začali sklízet a dávat prostory v zámku do původního stavu. V pět hodin odjela první várka brigádníků. Já a další tři kamarádi jsme zůstali a čekali v druhé várce. A pak to začalo... pět havan s kolou. Závody kolem zámku. Kdo vyleze na tu velkou starou lípu? Zaměstnanci z řad zámku nás nechali být a pravděpodobně se dobře bavili, za což jsem ráda, protože nás taky mohli vyhodit. Odvoz pro nás přijel asi o půl sedmé a my už byli v hodně dobré náladě (právě jsem vylezla asi potřetí na ten velký strom). Naše šéfová, která pro nás jako odvoz přijela, s námi poseděla asi hodinu, protože to prý byla fakt zábava, ale já už si z toho dvakrát moc nepamatuju. Opilá jsem byla předtím jednou v životě, v ten den podruhé a kapinku víc. Bylo mi řečeno, že jsem byla fakt hodně ukecaná a pořád jsem se smála, což dost sedí na můj normální stav. Po cestě zpátky jsem se natáhla na zadní sedačce a usnula, v půlce cesty jsem pak asi hodně prosila o zastávku na čůrání, protože mám fotku, jak lezu do pšeničného pole, a zpátky ve městě už jsem byla zase docela v pohodě. V domovské restauraci už se mnou asi byla nuda, protože nám ti dva dobromysli koupili další havany s kolou (dohromady už sedm) a já se místo předpokládané sedmé dostala domů až v jedenáct. Šla jsem pěšky, ale rovně. Překvapivě.

Pátek. Vstávala jsem brzy ráno na vlak, jelikož jsem měla ten den zápis na vysokou školu. Napůl jsem čekala, že budu mít kocovinu, protože jsem se takhle ještě neopila, ale nic nepřišlo. Bylo mi fajn, jen jsem nevím proč smrděla od pánské voňavky. Ve vlaku jsem si pospala, v Brně našla bez problému svojí fakultu, zapsala se na svůj předmět, vyfotila se (ha ha ha) a zase mohla jet domů. Ve čtyři jsem šla do restaurace kvůli schůzce brigádníků a to si dokážete představit, co čtvrteční odpoledne rozpoutalo. Všichni se mi smáli, všichni měli vtipné poznámky a všichni mysleli, že trpím těkžou bolestí hlavy. Alespoň to se mi jim podařilo vymluvit. Hodinu jsme pak seděli a plánovali si směny na červenec, z části i spren. Teď přichází čas na úvodní obrázek celého tohoto zápisu (pracující žena). Když jsem si dneska udělala rozpis všech termínů brigád, tak mi v červenci zbyly čtyři volné dny plus dnešek, takže dohromady 5 volných dnů v měsíci. Naštěstí tam mám tu týdenní "dovolenou" v Anglii, takže to nebude tak hrozné, jak to zní, ale myslím, že po těchto prázdninách budu excelovat v time-managementu.

V pět hodin pro mě přijel táta a odvezl na zahradu naší paní vedoucí z tančení skupiny, u které jsme měli zakončení taneční sezóny. Sešlo se nás asi patnáct a bylo to nádherné. Jedli jsme a pili (šampus, víno, džus), bavili se a snažili se nějak vyřešit nadcházející rok, což byl docela oříšek, protože kolem 9-10 trenérů letos odchází na vysokou jako já. Musím se přiznat, že jsem se cítila uvolněně, když jsem věděla, že tentokrát se po mě nic chtít nebude. Že tentokrát už tam jsem jen jako poradní hlas a éra trénování je za mnou. Jenže se znám, příjde září a mě to bude chybět.

Tahle krásná část večera pro mě skončila o půl jedenácté, kdy mě jedna z kamarádek odvezla na podobný sraz, tentokrát s thaiboxerama. Náš klub měl samozřejmě ve stejný den zakončení sezóny také a já nemám ve zvyku někde chybět, takže jsem se k nim sice pozdě, ale přece připojila. O půl jedné se kluci (holky jsme tam byly jen dvě) rozhodli jít do tanečního klubu, ale jelikož mě nadcházející den čekala dlouhá směna, tak jsem šla domů a udělala jsem dobře, jak hned zjistíte.

Sobota. Půl osmá ráno. Zvoní mobil. Šéfová. Musím do práce hned a ne až po obědě. V noci vypadl nějaký náměsíčný Polák ze čtvrtého patra hotelového pokoje, takže nestihli nachystat sály pro dvě svatby. Rychle jsem se dala dokupy, najedla a o půl deváté byla na místě. Do jedné hodiny jsme museli mít všechno připravené - oba dva sály se vším všudy a to byla fuška. Tak tak jsme stihli zapálit všechny svíčky a auta nám začala troubit za okny, takže jsme rychle zhasli světla, zkontrolovali naposledy všech šedesát míst a zavřeli sál.

V restauraci jsem ten den strávila přes sedmnáct hodin, domů přišla ve čtyři ráno a ihned usnula. Jestli někdo někdy řekne, že servírka má lehce vydělané peníze, tak mě budou muset držet.

Neděle. V devět se probouzím, protože slyším za dveřmi hádku. Táta s bráchou, jak jinak. Další půl hodiny se ještě snažím usnout, ale s tím řevem od vedle to nejde, takže vylézám z pelechu a dávám si dlouhou sprchu. U snídaně pak tátovi vyprávím to samé, co tady Vám, protože jsme se od čtvrtka potkali jen jednou v autě a pak přichází kamarád, se kterým se snažím vyznat v informačním systému vysoké školy a je mi z toho špatně. V pět hodin se mi ani nevím jak podařilo usnout, před hodinou jsem se probrala a dokopala se napsat tento zápis. Zítra vstávám v pět na ranní směnu, takže ani nerovnám polštáře a jdu opět spát. Tak vám přeju dobrou s kobrou a hlavně dobře vykročte do dalšího týdne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama