Jed: Prolog

12. července 2017 v 17:05 | Sisi |  Jed

PROLOG

"Orfineli, řekni, že jsi přišel s nějakou dobrou radou, jinak sundávám korunu a jdu se živit lovem," řekl mladý král Casie zvučným hlasem. Muž, na kterého promluvil, byl starý, oblečen do jednoduchého pohodlného roucha a právě vkročil do královy soukromé komnaty. Oním starcem byl Orfinel, věrný rádce starého krále i nového, bystrý a neobyčejně znalý ve věcech vládních i jiných. Po Casii byl znám pro svou zásluhu ve vyjednávání míru s vysokými a dosud mu byl tento počin k dobru. Na zámku ale kolem něj všichni chodili po špičkách, protože byl v jedné ruce s novým a velmi rázným králem Natanem.


"Můj králi, nebuďte zbrklý… i kdybych s radou nepřišel, sám byste k řešení dospěl. Pokud však o má doporučení stále stojíte, jedno bych pro vás měl," uklonil se opatrně ke svým zádům a bez optání zamířil k židli, na kterou se ztěžka usadil. Jejich vzájemný vztah bychom nenazvali přátelstvím, spíše vzájemnou úctou. Natan Orfinela znal dobře z dob panování svého otce a pamatoval si úctu, kterou mu dvůr projevoval už v té době. Mohl být vděčný, že má na své straně muže takového charakteru, a na druhou stranu Orfinel dobře věděl, že králova přízeň, ač mladého krále, je mnohonásobně cennější, než přízeň kdejakých baronů, kteří se na dvoře střídají ob rok jako nové šaty.

"Mluv," poručil král a narovnal se potěšeně ve svém křesle. V jeho dvaadvacetileté tváři by člověk jen těžko hledal mladíka. Otec svého syna vedl tvrdě, protože byla zlá doba a bylo třeba chlapce připravit na těžké časy. Natana tak vychovali vojáci a předpokládalo se, že po smrti starého krále převezme syn nejen korunu ale i velitelského koně a povede vojsko do nových vítězných bitev. Jenže války skončily, hranice se prozatím ustálily a největší nebezpečí teď představovali baroni a baronky uvnitř Casie, s kterými si ale Natan nedokázal sám poradit a před jejich intrikami a prospěchářstvím se neměl čím bránit.

"Casii vládnete už přes tři roky a jste dobrý král. Nerad bych vás teď uchlácholil poklonami, protože těžké zkoušky jsou ještě jistě před vámi, ale z hloubi svého srdce jsem rád, že teď v čase míru mezi národy jste králem vy a tento mír udržujete. Myslíte hodně na svou zemi a to vás ctí, ale málo na sebe… Narazím teď na citlivé téma a jsem si toho vědom. Straníte se žen. Mít milenku není špatná věc, můj králi, ale o tom si popovídejte spíše s některým ze svých přátel, já mám na mysli manželku, královnu. Silnou ženu, která vám bude stát po boku a bránit váš majestát zde, uvnitř, kde jste tak nejistý," Orfinel tušil, že zvolil nevhodný předmět rozhovoru, a proto pokorně sklonil hlavu na znamení omluvy. Natan na něj mezitím zíral se směsicí vzteku a překvapení. Ohledně žen měl problém odmalička a kdykoliv se někdo dotknul onoho tématu, stranil se rozhovoru. A slovo svatba pro něj bylo sprosté.

Král se opět usadil hluboko do křesla s přemýšlivým výrazem a klouby ruky netrpělivě poťukával po své bradě. Jeho silně vystouplé lícní kosti byly ještě zvýrazněné dlouhými tmavými vlasy a hustým obočím, z nichž jedno měl přerušené jizvou tak akorát velkou, aby budila respekt, ale nehyzdila tvář. Nezvykle krátký nos zděděný po otci si často mnul, jakoby se ho snažil zvětšit, zatímco temně hnědé hluboké oči sledovaly vše kolem něj.

"Říkáš silnou ženu po boku, ale už mi neporadíš, kde ji hledat. Nikoho ze dvora si nemohu vzít, i kdybych o tom třeba uvažoval. Sluply by mě jako hrozen jedna po druhé," řekl podrážděně a bylo na něm vidno, že rozhovor vede proti své srsti.

"Čekal jsem spíše na vaší reakci, můj pane. Měl bych jeden konkrétní návrh. Myslím, že docela slibný, ale to už posuďte sám," odmlčel se a po pokynu krále pokračoval, "Váš otec získal i ztratil některá území. Jistě si vybavujete Zenrarr. Jižní panství při hranici s vysokými. Je to jedna z nejodlehlejších končin Casie a taky nejproblematičtější, ač odsud nemáme mnoho zpráv. Tamní baron prosil už vašeho otce o pomoc před nájezdy z východu i z Trisu, ale nebyly prostředky, jež by váš otec poskytl na obranu. Dnes je situace stejná, možná ještě horší, ale to jen odhaduji, protože jsme dostali poslední zprávy dva roky zpátky a byly dost zmatené, pokud si to vybavujete… Co ale víme je, že tamní baron má dceru. Výměnou za ni dáte baronovi vojáky, zbraně a vystavíte jim pořádnou vojenskou školu, aby se byli schopni za čas ubránit sami. A jižanka na tomto dvoře zapůsobí víc, než možná teď myslíte. Kór ze Zenrarru, kde ženy podle povídaček nosí kalhoty a bojují po boku s muži proti pirátům," nechal svá slova doznít a významně hleděl na svého mladého krále, který po jeho návrhu vstal a přešel s několika povzdechy k velkému oknu. Jeho rozložitá záda zamezila rannímu slunci ve vniknutí do komnaty a stařec se tak načas ocitl ve stínů králova mlčení.

"Jestli bych směl ještě něco říct, můj pane… největší strach bychom měli jako první ze všech překonat, aby nám pak v životě nepostavil do cesty ty největší překážky. Vaše váhaní ohledně žen, ať už má jakýkoliv původ, je větší problém, než si myslíte. Potřebujete dědice," pronesl tiše a pozvedl číši vína, aby zvlažil své lety opotřebované hrdlo.

"V desíti letech mě otec poslal ze zámku. Neřekl, kam jedu, na jak dlouho, ani za kým. Strávil jsem pak tři roky ve vojenském táboře ve Spojeneckých horách a ani jedinkrát za ten čas nespatřil svou rodinu. V tom táboře bylo jen pár žen, většina z nich starých tlustých kuchařek, ale byla tam jedna mladá a docela pěkná, co si pamatuju. Chlapi se o ni přeli a bojovali… víš, co dělala ona? Každého z nich obrala do posledního knoflíku. Zemřela dřív, než jsem se vrátil sem, na nějakou nemoc spojenou s tím, že spala s mnoha muži. Když ji nesli do hrobu, měla na sobě všechny ty cetky, o které ty chlapy obrala. Když to viděli, bez váhání si je vzali zpět. Z mrtvého zohyzděného těla. Pohled na to byl strašný Orfinele. Vojáci mě především učili úctě k mrtvým a pak s klidem obrali tělo mrtvé dívky, jakoby to nic neznamenalo. Tak málo si jí vážili. Tak málo nakonec znamenala. Po návratu jsem ihned běžel za matkou, protože jsem tušil, že o mém odjezdu tenkrát nevěděla a musela se na otce zlobit. Našel jsem ji v pokoji s horečkami a zvláštními fleky, které mi ihned připomněly onu dívku z hor. Nemohl jsem tomu uvěřit. Jak mohla mít moje matka stejnou nemoc? Ty jsi moc čestný a neodpovíš mi. Neurazil bys památku mé královny matky. Ale já to udělám. Moje matka, královna Casie, spala s tolika muži, že nakonec zemřela stejně jako ta poběhlice z lesa. Takhle já to mám v životě se ženami, Orfinele, a po smrti matky jsem nepotkal jedinou, které bych věřil nos mezi očima," vyzpovídal se a jeho jindy zvučný hlas teď zněl podivně zastřeně a vzdáleně. Orfinel se mýlil, král neměl z žen strach, král ženami pohrdal a byl před nimi na pozoru.

"Máte pravdu, můj pane, památku Vaší paní matky neposkvrním svými slovy, ač bych měl co říct. Dovolte mi tedy poslední poznámku, než Vás zde zanechám v úvahách. Lady Valery vyrostla v prostředí, které je nám všem neznámé. Vyrostla mezi muži, kteří každoročně bojují o svůj kousek domova a jako jediná dcera a jediný potomek barona Zenrarrského je jistě zběhlá v mnohých užitečných dovednostech. Když jsem pro vás hledal vhodnou kandidátku, byla lady Valery z počátku téměř na konci seznamu, protože o ní tak málo víme, ale nakonec jsem své mínění přehodnotil. Ze všech stran je její volba výhodou pro vás i pro Casii. Posílíte jižní hranici, zaručíte se o její bezpečí a přinesete trochu jižního hurikánu sem na dvůr. Ještě máte čas se rozhodnout, ale být vámi bych dlouho neotálel, můj pane. Pokud Zenrarr nepřežije další nájezdy, ztratíte část Casie, o kterou Vás otec tvrdě bojoval, a dvůr mezitím může přerůst přes Vaši zlatou korunu. Je čas jednat, můj pane," poslední věty zněly spíše jako varování a Natan je ze starcových slov pochytil velmi dobře.

"Je čas se oženit, jsi měl na mysli," řekl kousavě král a otočil se čelem k Orfinelovi. Ruce měl založené za zády, jeho obočí bylo stažené, protože se mu nápad, ač dobrý, protivil ve všem, co obsahoval. Musel ale uznat promyšlenost plánu a také jeho výhody. Jako král stejně neměl na vybranou a na tento úděl si už po třech letech zvykl. Jen doufal, že se svatbě ještě minimálně nějaký ten rok vyhne. A naivně věřil, že se u dvora ukáže dívka nezkažená a nevinná, které by byl schopen věřit a pustit si ji k srdci, které měl jindy přede všemi zatvrzelé a chladné.

"Prosím, Orfineli, prozatím odejdi. Než tě znovu zavolám, začni psát baranovi do Zenrarru, stejně to tak dopadne, ať chci nebo ne," propustil podrážděně svého rádce a opět se k němu otočil zády, jelikož považoval za neslušné projevovat před ním své city. Jakmile se dveře komnaty zavřely, opřel se oběma rukama o zeď a chvíli jen zhluboka dýchal, jakoby potřeboval více kyslíku v těle. Pak několikrát tvrdě vrazil pěstmi do zdi a bolestí se snažil přejít to dusno, které cítil uvnitř sebe.

"K čertu s tím," procedil mezi zuby a zhluboka se napil dobrého červeného vína z číše.

Pokračování
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama