První dojmy - Tři mušketýři

9. července 2017 v 10:35 | Sisi |  Směs
Výsledek obrázku pro tři mušketýři

PRVNÍ DOJMY - TŘI MUŠKETÝŘI

Pamatuji si, že jsme odjakživa jezdili k dědečkovi na chalupu a tam jsme vždy zůstávali jak dlouho to jen bylo možné. Děda nemá manželku a mají tak s mojí mamkou zvláštní pouto, kvůli kterému se z chalupy stal můj druhý domov.

Jara, léta i podzimy jsme trávili venku na zahradě a pomáhali (samozřejmě s nechutí) na záhonech. V zimě jsme si místo toho sedli do obýváku a dívali se na kazety. Byly tam pohádky, ale také filmy pro velké a já jako malý špunt chtěla vždycky vidět právě tyhle kazety. Sice jsem ty filmy nechápala, ale jako dítě jsem vnímala něco jiného a to mě vždycky okouzlilo. Především na Třech mušketýrech. Viděla jsem další dvě verze filmového zpracování Třech mušketýrů, ale to okouzlení už nikdy nepřišlo. Na filmy z roku 1961 nedám dopustit. A všem, kteří o Třech mušketýčech zatím jen slyšeli, je můžu vřele doporučit.


Před pár měsíci jsem dělala seznam knih, kterými bych ráda obohatila svou knihovnu a nechtěla jsem být omezena žánrem, tudíž jsem zabloudila k fantasy literatuře i ke klasice. A tu najednou na mě vyskočili Tři mušketýři a já zůstala jako omráčená, protože jsem měla odmalička zafixované, že se jedná o film, ne o knihu. Ani vám nedokážu popsat, jak nadšená jsem v ten moment byla. Před nedávnem jsem onu knihu dostala k narozeninám a včera na koupališti přečetla celou polovinu (bezmála 300 stránek).

Než přejdu k samotnému příběhu, chtěla bych se ještě chvíli zastavit u klasiky samotné, protože jsem se stála jejím čtenářem a mám pocit, že je třeba ji především zde na blogu připomenout a možná i obhájit.

Nebudu opakovat známé věty jako: "Klasika nikoho nebaví, protože je povinná," bla bla bla. Škola, ač je povinná do jistého roku, je stále jakousi naší osobní volbou. Můžeme se rozhodnout jí nenávidět a sabotovat, nebo si jí užít a vzít si ze dnů strávených za lavicí to nejlepší. Jak říká můj táta: "Je třeba mít nadhled," a souhlasím. Když slyšíte Shakespeara, třesete se strachy, protože v blankversu nenacházíte smysl? Tím lépe, máte cíl! Jestli vás baví jen fantasy literatura nebo sci/fi, nezajímá vás, z čeho vznikla? Není pravda, že spisovatelé neměli fantazii už před tisíci lety.

Právě naopak, literatura dnes tak populární a prodávaná, se navrací k dílům, která v 18. - 19. století nenalezla tolika pochopení. Realismus, válečná literatura, experimentální literatura... pohádky a mýty se staly na čas nemoderními, ale dnes? Upíři a vlkodlaci už mají také svojí éru za sebou a mnozí jí vnímaly jako naprosto novou a přelomovou, s čímž napůl souhlasím i nesouhlasím. Pravdou je, že zkazky o upírech existovaly i před Stmíváním a dokonce už v 11. století. Přidejte vlkodlaky, romatický příběh nebo okouzlující vyjímečnou lidskou obyčejnost a máte uvařený skvělý román, který by před 5 lety přečetla každá dospívající dívka.

Poslední větou bych nerada znehodnotila knihy, které mám sama tak ráda, ale neušlo mi to smutné kolo, ve kterém se všechny romány pohybovaly. Prostě jedno a to samé pořád dokola. Říká se, že všeho moc škodí, takže jsem docela ráda, že dnes žijeme v éře despotických románů, kde budoucí svět ovládají diktátorské režimy a mladí udatní (a chudí) mládenci a děvčata to všechno mění. Ze začátku se mi to líbilo stejně, jako povídky o upírech, ale teď po přečtení Univerzity výjimečných si připadám, jako před čtyřmi lety, kdy jsem se znechucením odložila poslední Vampírskou akademii a doufala, že už to skončí.

Co chci říct je, že podobné moderní výstřelky moc dlouho nepřežijí a jen něco málo se uchytí tak dobře, že to budeme číst i za dvacet let. Stejně tak to bylo ale i v minulých stoletích... to, co dnes máme jako povinnou četbu, nebo spíše doporučenou četbu, je vlastně výběr toho nejlepšího. Kdo by chtěl zkoumat, zda jsou ta díla doopravdy hodna svého postavení v učebnicích literatury, má možnost přečíst si všechny podobné knížky a sám vybrat, která je nejlepší. Za dvacet let budou takto vybírat z fantasy literatury a nikomu nebude divné, kam se vypařila Škola noci.

Takže... povinná četba? Rozhodně stojí zato, protože tím vlastně jednoduše příjdete k dílu, které bylo v tehdejší době nejvíce ceněno, nebo naopak společností rezolutně odmítnuto (50 odstínů šedi?), což je taky zajímavé čtení, co si budeme povídat. Osobně jsem se zamilovala do Hemingwaye a Čapka, což je literatura 20. století, našla jsem ale zalíbení i v Dumasovi, na kterém miluji jeho schopnosti komunikovat se čtenářem. Ať už Hrabě Monte Christo nebo Tři mušktetýři... pro mě jsou jeho romány naprostou senzací a opravdovým uměním. Nemusíte mít rádi knížky a nemusíte mít rádi klasiku, ale úctu k některým umělcům bychom zachovat měli.

Tři mušketýři

Ano, už jsem se vypovídala o klasice a konečně se dostávám k tématu tohoto článku. Pro ty, kterým název Tři mušketýři napovídá jen nejasný pojem, mám krátký vstup, než se ponořím do svých dojmů.

Rozsáhlou trilogii začal psát slavný francouzský spisovatel Alexandre Dumas v první polovině 19. století a to s pomocí profesora historie Alfreda Maqueta, který Dumasovi předkládal první náměty a nástiny děl. Mimo Tři mušketýri můžete od slavného autora znát také díla jako Hrabě Monte Christo, Královna Margot, Paní z Monsoreau, Černý tulipán, Králův šašek, Král lupičů, Robin Hood - psanec... říká vám to něco? Vsadím se, že ano.

Tři mušketýři, vydáno 1844, měli obrovský úspěch, tudíž vyšly další dva díly navazující na životy známých hrdninů. Byly to Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po dvaceti letech aneb Vikomt de Bragelonne. Doma mám jen první nejznámější díl, ale to neznamená, že neznám i další. Minimálně poslední díl (...ještě po dvaceti letech) mnozí z vás znají jako film - Muž se železnou maskou.

Přejdu tedy k první knize - Tři mušketýři, ze které mám přečteno právě 294 stránek a nejsem tedy ani v polovině, což mi ale nebrání vám tady teď něco málo o díle říct. Hlavní postava, d'Artagnan, je mladý nerozvážný muž plný hrdosti a životní síly. Mimoto je taky dost mazaný, což z něho dělá hned od počátku zajímavou postavu, kolem které se točí všechny velké události tehdejší Francie. Athos, Portos a Aramis, tři mušketýři, jejichž postavy jsou založeny na reálných osobách, se s d'Artagnanem setkávájí v nepříliš přátelském prostředí, ale společný nepřítel je spojí dohromady už navždy. Moment, kdy se má d'Artagnan rozhodnout, zda zůstane s mušketýry a pomůže jim v boji s kardinálovými gardisty (protipól královským mušketýrům), či se z boje stáhne, je vlastně přelomový.

Bez krásné ženy by to nešlo, takže na zbrklého d'Artagnana zaútočí láska a to v podobě tajemné manželky d'Artagnanova domácího. Constance ho pak začlení do úzké skupiny lidí skrývající tajemství, kvůli kterému byla sama věznena v Bastile, a brzy nato se na její pokyn vydává do Anglie na jakousi záchrannou misi, samozřejmě ve společnosti Athose, Portose, Aramise a všech jejich sluhů. Jeden za všechny, všichni za jednoho. To není výmysl, doopravdy to v knížce je!

Dějově jsem skončila v momentu, kdy je královna zachráněna, Milady a Kardinál poraženi a d'Artagnan právě obdržel příslib tajné schůzky s Constance. Zní to jako krásný konec, ale spíše je to pěkné finálé prvního kola souboje mezi králem a kardinálem, které v následujících 500 stránkách bude jen gradovat. Ve středu tohoto sporu budete jistě d'Artagnan a jeho tři kamarádi a já se na pokračování neskonale těším.

Kouzlem podobným knih je, že když se do nich začtete, připadáte si jako svěděk reálných událostí. Věříte tomu tak moc, že se nedokážete přestat dívat, dokud se neujistíte, že vaše oblíbená postava bude žit, dokud se neujistíte, že proradná Milady doopravdy selže. Je třeba mít čas a energii, protože to není žádná lehká knížka, kterou sloupnete za dvě hodiny i s přestávkou na kafe. Těch 300 stánek jsem četla hodinu v autě a pak několik hodin na dece na koupališti, díky čemuž mám teď zadek i záda spálená tak, že mě bolí nosit podprsenku.

Tři mušketýry budu ještě nějaký čas číst, je to něco jako dálkový běh, ale těším se, až budu v cíli, protože si nejsem jistá, co tam najdu. Pokud jsem vás ještě títmo rozsáhlým článkem nenavnadila, tak vám alespoň ještě jednou doporučím filmy zroku 1961, které podle mě krásně vystihují atmosféru knihy a hlavně se jí i v důležitých momentech drží.

Kdo tento článek přečetl, tak gratuluji a děkuji.

Krásný zbytek neděle!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama