16. srpna 2017

16. srpna 2017 v 14:58 | Sisi |  Deník
Moon Dancer by KattFire

16. SRPNA 2017

Ahoj lidičky, poslední dobou je Edetu dost narvané a přitom se u mě nic moc zvláštního neděje, tak si tak říkám, jak to tady v rubrice bude vypadat, až bude fakt o čem psát. Každopádně, tohle je důležité a chci se s Vámi zase o něco podělit.


Za prvné bych chtěla jenom říct, že některé obrázky, které užívám k článkům, mají link, který Vás dovede na umělce (z DeviantArt), jež danný obrázek vytvořil. Moc si těchto lidí vážím a jejich prací jsem naprosto ohromená. MoonDancer je dnešním úvodníkem, a když na něj kliknete, tak se můžete podívat na další skvělé věci, které Katt vytvořila. My divní patroni s převahou pravé hemisféry si musíme pomáhat, takže pokud máte rádi umění, zkuste sem tam kliknout na obrázky a můžete se kochat (ale neseďte u toho hodiny jako já).

Dále bych chtěla moc a moc poděkovat mým zlatým holkám, které v poslední době začaly navštěvovat FineLine a chci jen říct, že mě to neskutečně nabilo a jsem teď odhodlaná víc než kdy předtím. Lucienne, Auroro... Vaše komentáře mě vždycky zahřejí u srdce a především mi dodají odvahy, protože ne vždy se člověk cítí dobře při uveřejňování některých děl. A dokud vím, že takhle to dělám dobře, budu to dělat dál a budu se zlepšovat, dokud si Vaši pozornost doopravdy nezasloužím. Kdo z Vás nezná Lucienne ani Auroru, link je v menu, sekce Lien, spolu s dalšími blogy, které ráda sem tam navštívím. Ale abych Vám zjednodušila hledání... Lucienne, Aurora. =D

Od 11. srpna se ale i kdeco stalo, takže teď ještě rychle projedeme předchozích pět dní. Začneme sobotou... výlet do Telče. Ráno jsem si vzala do batůžku nejzákladnější věci, nějakou flašku s vodou a sedla na autobus, který mě dovezl do Jihlavy. Překvapivě nebyla v autobuse wifi, jak jsem si na to zvykla v Anglii, takže jsem si po dlouhé době užila cestu se svojí oblíbenou hudbou v uších.

V Jihlavě na mě už čekal kamarád, s kterým jsme si tento výlet slíbili. Když říkám kamarád, myslím tím doopravdy kamarád, bohužel, už to tak mám 19 let a zatím žádná změna. Každopádně tento kamarád, nazveme ho třeba Reagem (nevím, proč mě to napadlo), je strašně zajímavý člověk. Sice pracuje na úřadě v Jihlavě, ale většinu své pracovní doby je vyjetý někde po kraji, natáčí videa pro Vysočinu, je moderátor a člověk ukecaný, až to někdy bolí. A kolik má kontaktů.. to by člověk jen zíral. Poznali jsme se před třemi lety na festivale, kde jsem se o něj jako brigádník starala, a od té doby jsme se sem tam někde potkali. Jsme tedy známí/přátelé... a jedeme spolu na výlet po romantické Telči.

V autě si povídáme, protože jsme se dlouho neviděli, a jsem ráda, že si máme co říct, protože jsem si nebyla moc jistá, jestli ho vlastně tak dobře znám, abych s ním mohla takhle někam jet. V Telči se jdeme nejdřív projít do zámku, kde je právě výstava o natáčení Pyšné princezny, no to vám byla nádhera. Kostýmy, fotky, originály scénáře a tak dále, oba jsme byli moc spokojení... taky má rád pohádky, je to dobrý.

Na tom krásném náměstí si pak dáváme domácí malinovou limonádu a já na ten půllitr koukám jako z jara. Mezi ledem, vodou a citrónem tam plavou domácí maliny a je jich tam mraky. To je aspoň malinovka! Přála bych vám to vidět (pít to budu já, je to mňamka). Potom se zvedáme a jdeme na vyhlídku, která je necelé dva kilometry od centra. Město je překvapivě malé, ale zámek vypadá krásně i z té dálky. Začíná nám ale kručit v břiše, takže se přesunujeme zpátky do centra a dáváme si velkou pizzu (90cm) na oběd. Je něco kolem jedné hodiny, takže se zvedáme a jdeme zpátky k autu. Teď nás čeká hrad Roštejn.

Roštejn je malý hrad na vrcholu kopce, který sloužil spíše jako lovecký zámeček pro své pány a je to takové malé kouzelné místo uprostřed hustého lesa. Prohlídka je zajímavá, ale po pravdě si z ní moc nepamatuju, protože jsme s Reagem dělali trošku kraviny. Pak nastal takový ten nepěkný moment, kdy to Reago zkusil, ale to rozebírat nebudu... pěstuju si prostě kamarády, jsem mrcha a konec. Fůůůůůů

Náladu mi ale hned poté zpravili koníci, kteří jen tak stáli kousek od cesty, po které jsme přišli na hrad. Je tam s nimi jedna slečna, se kterou se zapředu do zajímavého rozhovoru. Prý si vyjeli na výlet z nějaké vesnice asi dvacet kilometrů odsud. Jeden z koníků ke mě přichází a zvědavě na mě kouká svýma velkýma hnedýma očima. Vytahuju z batohu zbytek svojí svačiny, jedno jablko, a zamilovaně ho krmím. Reago se vrací, jdeme k autu a všechno je zažehnáno. Je fajn, že jsme oba splachovací.

V Jihlavě se sice trochu rozpačitě, ale rozhodně dostatečně loučíme a já jsem ráda, že to mám za sebou. Byl to pěkný den a pokud i on dnešek snesl, možná ještě nějaký výlet zvládneme. Rozhodně bych byla ráda. Je jeden z mála chlapů, který chápe, když si holka nechce nechat všechno platit. On mi zaplatil nějaký vstup, tak jsem zase vzala já ten druhý. Pizzu jsme si rozdělili... takhle to mám ráda.

V autobuse potkávám dalšího známého... ježda mane... a ten mi celou hodinu povídá o svém natáčení videoklipu v Benátkách. Je to super, ale já nemám tušení o čem mluví, jelikož nejsem profesionální fotograf. A začínám být trochu unavená. Prokrista přestaň už mluvit chlape! Ne nepřestal, poslouchala jsem ho až do cílové stanice.

Mamča mě vyzvedává a jedeme na pouť k dědovi. Abyste se nemýlili, pouť u nás neznamená chlast a divokou muziku, ale 40 řízků a břicha naplněná k prasknutí. Jo, 40 řízků. Přijeli jsme s mamkou v sobotu večer, já chvíli pracovala na Tarině a pak jsme začali nakládat maso. V neděli ráno jsme dali stárkům něco do kasičky a začali ty řízky balit a smažit. To sádlo snad cítím ještě teď. Oběd byl ale vynikající, nadlábli jsme se a jeli k tetě, kde jsme si hezky pokecali i s mým bratrancem. Na náměstí, kde vždycky bývaly skvělé kolotoče, jsou letos jenom takové ty malé točící se umělohmotné věci, na které bych nevlezla, takže pouť trošku sabotujeme. Nakonec končím zase u notebooku a zase píšu.

V pondělí jdu na odpolední, v úterý to samé...stavuje se za mnou řezník odnaproti s klobásou, prý ať si dám do nosu. Taky mi nese svojí knížku, kterou potřebuje opravit, takže teď sedím nad klávesnicí a začínám mít mžitky před očima. Jedná se o pohádku o čertu Matesovi a moc mě to baví, ale je to fakt nepříjemná práce, když na to člověk není zvyklý. Navíc mi to donesl papírově, takže to musím celé přepisovat do Wordu. Zkušenost se ale hodí a budu to mít zaplacené. Proč ne, práce není nikdy dost...

Dneska jsem měla mít volno, ale nakonec jsem šla stejně zase do práce a pomohla jim při snídaních. Jsem tam už víc jak doma... ale taky to má svoje výhody. Ne jen výplata nebo dýška, ale dokonce už i naturálie. Jak už mě tam někteří stálejší hosti znají, tak mi začínají nosit dobroty... takže třeba v pondělí jsem šla domů s 30dkg dobrého salámu od řezníka, větrníkem a dvěma nejvíc dobrýma sušenkama. Vykrmují si mě jak Jeníčka.

No a to je asi všecičko, co mám na srdci. Další dva dny jsem překvapivě v práci, ale co je ještě překvapivější je to, že mám o víkendu volno a plánuju si ho užít, protože jsou u nás středověké slavnosti a to je vždycky moje srdcovka.

Přeji Vám krásný zbytek dne

Moje nová oblíbená písnička... nemůžu se jí zbavit


Mrs. Bolavýoči Sisi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne | Web | 16. srpna 2017 v 15:43 | Reagovat

Páni, ty jsi cestovatel. :D Telč je nádherné město, byla jsem tam loni. Bohužel jsem všechno obdivovala jen z venku, na prohlídku jsme nešli. Ale nádherné náměstí nám to vynahradilo bohatě :DDD
Kdybych věděla, že mi v práci budou dávat dary v naturáliích, pracovala bych jak divá. :DDD
A ta korekce knížky není vůbec špatný přivýdělek. :D Ačkoli naprosto chápu to zoufalství, když to musíš navíc celé přepisovat. Je to asi docela makačka na soustředění.
Užij si rytířské slavnosti, sounds like fun. :)

Btw, děkuji za přesměrování ke mně :)
<3

2 Sisi | Web | 16. srpna 2017 v 15:48 | Reagovat

[1]: Já jsem cestovatel a ty jsi zase rychlá jak blesk!! :-D na slavnosti se těším jako malá (no...) a za přesměrování neděkuj.. už jsme přece... jak se to říká...SB? :D

3 Aurora Akkaris | E-mail | Web | 17. srpna 2017 v 23:18 | Reagovat

Awh, ani nevíš, jak mě těší, že ti doopravdy dělám radost ;w;

A páni, Telč? Vybavila jsi mi vzpomínky na mé dvě návštěvy tam x3
A 40 řízků? :O Teda páni :D
S poznámkou o vykrmování jsem musela polštářem utlumit vyprsknutí, abych neprobudila živoucí tvory v mém okolí xD

A slavnosti si užij! ^^

4 Sisi | Web | 18. srpna 2017 v 7:22 | Reagovat

[3]: Mám vždycky hezčí den, když si od tebe můžu něco přečíst :-) jo 40 řízků, ani vlastně nevím, kam zmizely... :D děkuju!

5 Aurora Akkaris | E-mail | Web | 18. srpna 2017 v 7:27 | Reagovat

[4]: Tak to mě jedimě těší, opravdu :3
Není za co! ^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama