Když Sisi cestuje... No.3

6. srpna 2017 v 13:17 | Sisi |  Deník

KDYŽ SISI CESTUJE
NO. 3

Neděle uběhla překvapivě rychle a je pondělí. Přesně za týden se vracím domů, pomyslím si ještě napůl v polospánku. Jelikož Ajuška přichází domů většinou kolem půl dvanácté, tak obě spíme až do osmi, ne-li do devíti. Nikam nespěcháme, takže se jen válíme, dokud jedna z nás neudělá ten první krok a neskopne peřinu.


Fotka uživatele Silvie Šmardová.

Doma (nevím proč) nemám většinou na snídani dost času a nikdy si ji pořádně nevychutnám, což ale neplatí o ránech v Anglii, kde si s Ajuškou u jídla povídáme a pomalinku se připravujeme na nadcházející denní program. Dneska jdu na nějakou oslavu narozenin do libanonské restaurace, kde Ajuška pracuje. Přes den se ještě jdeme podívat do centra do Primarku a jiných obchodů, kam se plánuju vrátit až budu mít trochu času, protože si chci přivést domů něco hezkého.

Odpoledne se potkáváme s Olou, Polkou pracující v Bristolu stejně jako Ája ve stejné restauraci. Je to neuvěřitelně vysoká mladá holka s postavou modelky. Hodně se maluje, ale její make-up neznamená, že je to puťka. Je milá, vtipná a přátelská. Při každém komplimentu, který jí člověk složí, udělá strašně vtipný výraz, až si říkám, jak to s těmi nalepovacími řasami jde. Když má Ajuška dlouho hovor, povídáme si s Olou a svěřujeme se jedna druhé, jak to s námi vlastně je. Ola je smutná, protože jí její kamarádi moc nepodporují v tomhle pracovním výletě v Anglii a taky jí moc chybí její přítel. Kdybych měla přítele, asi bych to chápala, ale nechápu. Právě teď se cítím jako ten nejnecitelnější člověk na světě, protože mi nikdo doopravdy nechybí.

Večer pak jdeme společně na nějakou tu oslavu, kam byla sice pozvaná jen Ajuška a Ola, protože jsou v restauraci zaměstnány, ale Ajuška řekla, že beze mě nepříjde. Tak jdu někomu popřát k narozeninám a sníst jejich dort. Je to malá a dost zapadlá restaruace asi pět minut od cetra, ale člověk by se mýlil, kdyby si myslel, že nemají dost zákazníků. O víkendech prý mají plno. Docházíme tam asi hodinu po začátku. Většina z oslavenců vypadá jako uprchlíci, pak tam jsou dva černoši a další dvě bělošky, jako jsme my tři. Je to zajímavá směsice. Sedíme u stolu, kde to voní zvláštním jídlem, které jsem nikdy neviděla a nikomu nerozumím, protože se mezi sebou baví arabsky. Ajuška se ke mě naklání a říká mi, že pokud na mě někdo z nich začne po jeho, ať začnu česky, že je to většinou přejde. Pozvedám obočí a prohlížím si tváře kolem sebe. Jsou tam mladí, ale také už starší. Sedí tam taky dvě ženy v burkách a vesele se na mě usmívají.

Kdyby tohle táta věděl a viděl, buď by zmlátil mě nebo je. O "čmoudech" říká jen to nejhorší a pravděpodobně by je začal obviňovat z terorismu. Já místo toho seděla a pozorovala. Pořadatel oslavy nám pořád dokola říkal, ať si bereme ze stolu, že je to pro nás. Dva mladíci, oba ze Sýrie, měli na starosti veškerou zábavu a zvědavě si mě prohlíželi. Ola vedle mě si hrála s jedním z malých chlapců, asi synem oslavenkyně a vypadalo to, že tam mají všichni Olu i Ajušku rádi.

Po půl hodině přišla tradiční arabská tanečnice a začala tam dělat všechny ty nemožný věci s břichem. Ti dva se k ní po chvilce přidali a začali tahat ostatní. Taky jsem si to zkusila, ale byla jsem marná. Nakonec jsem ale byla jediná, která tam s tou slečnou stála a o něco se pokoušela, takže jsem asi publikum pobavila. S ní ale tanec neskončil. Dva Syřani pustili jejich tradiční hudbu a začali mě učit jejich tance. Ve finále nás byla většina v řadě a snažili se kopírovat jejich pohyby. Bylo to fakt vtipný a zábavný. Seděly jen ženy v burkách.

Po dortu jsme ještě chvíli seděli a pak už zábava končila. Byla to pro mě nová zkušenost. A cenná. Ajuška, Ola ani ty dvě další holky (jedna Polka, druhý Slovenka) ještě nechtěly jít spát, tak jsme koupily v obchodě dvě flašky vína, sedly si do přístavu a bavily se. Byl to krásný večer.

Výsledek obrázku pro bristol přístav

V úterý jsme vstávaly dříve než obvykle, protože jsme se rozhodly udělat výlet do Bathu. Krásného starého města kousek od Bristolu. Ale o něm už v dalším článku.

Vaše Sisi, která přišla dneska ve čtyři ráno po 17 hodinách z práce.

____________________________

Pokračování
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurora Akkaris | Web | 8. srpna 2017 v 14:20 | Reagovat

Páni :D Zase tu nefunguje jeden obrázek, což je škoda, ale možná za to bude moct třeba prostě můj počítač nebo kdo ví co :D
Věřím, že sis to tam užila jaksepatří - a docela ti závidím, i přes ty nervy, které jsi vypisovala o začátku cesty :D

2 Sisi | Web | 8. srpna 2017 v 22:12 | Reagovat

:-D ty obrázky nahrávám pořád dokola jak blbá ale některý stejně vždycky zmizí, tak mi to nedává smysl.. já jsem hrozně ráda že jsem jela... je potřeba to zažít (i s těmi nepříjemnými zážitky)

3 Lucienne | Web | 13. srpna 2017 v 21:12 | Reagovat

Páni :D Tak tomu říkám pořádná zkušenost, muselo to být super. :DDD "ty nemožný věci s břichem" mě pobavily. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama