Když Sisi cestuje... No.5

10. srpna 2017 v 12:27 | Sisi |  Deník

KDYŽ SISI CESTUJE
NO.5

Středa. Včera jsme byly v Bathu a užily si krásného teplého slunečného dne, takže dneska musí zákonitě pršet. U nás by mi déšť vadil, ale tady je to naprosto běžné a nikdo není kvůli padajícím kapkám podrážděný. Místo slunečních brýlí si prostě na sebe všichni hodí lehké nepromokavé bundičky a život běží dál. Muzikanti stále hrají v ulicích, lidé stále vysedávají v parku... jako kdyby si toho mrholení ani nevšimli. S překvapením si uvědomuji, že mi déšť taky nevadí. Vlastně bych ho víc uvítala i u nás, protože teď na Moravě nikdo nemá vodu a na zahrádkách jsou žluté trávníky (tady je tráva pořád zelená).


Dnešek s Ájou trávíme odpočinkem. Vaříme si chutný oběd (já se učím vařit, pozor!), povídáme si, sledujeme zábavnou anglickou talkshow a pak mě Ajuška bere do Primarku, kde si kupuju plavky a kabelku. Kabelku jsem si nikdy předtím nikdy nekoupila. Nikdy. Mamka mi nějaký pořídila, abych nechodila pořád jen s batohem na zádech, nebo mi dala nějakou svoji, kterou už třeba nepoužívala. Takže... moje kabeka No.1, je ze mě velká holka!

Čtvrtek je ale mnohem zajímavější, protože jedeme na další výlet. Tentokrát do Cardiffu, hlavního města Walesu. Je to město, které je většinu dní v roce zahaleno pod mrakem, ale tak nějak to k němu patří. I teď, když do města přijíždíme, jsou nad námi hustá šedá mračna. První, co vidíme, je obrovská bílá budova s velkými dračími pařáty na střeše. Ne nedělám si srandu. Vážně tam mají obrovský dračí pařáty a doteď nevím proč. Ale je to muzeum.


Hned vedle mají nádherně zdobenou radnici, která má několik pozlacených věžiček s hodinami (vlastně možná jen jednu, ale je fakt hezká), do kterých se dá dostat, ale nemáme na to zatím čas, protože se chystáme především na hrad, který je necelých pět minut chůze od nás. Hradní komplex je obrovský především pro hradby, které tvoří velký čtverec uprostřed městského centra. Uvnitř čtverce je pak rozsáhlá travnatá plocha, kde kdysi bývaly prostory pro stráž a sloužící. Malou část pak zabírá samotný hrad a pak také tvrz na umělém kopci s vodním příkopem. Hradby jsou staré už od dob Římanů, kteří si na tomto místě postavili vojenskou základnu.


Do hradu se jdeme taky nakouknout a procházíme si několik starých místností. Angličané, přestože se drželi uměleckých slohů jako zbytek Evropy, mají jeden originální prvek a to je zdobné dřevo. Nejsem expert, ale mám pocit, že málokerá kultura si umí tak dobře hrát s dřevem a vykouzlit z něj takové skvosty. Celé stropy jsou pestře vyřezávané a malované a přitom na vás dýchají stromy z okolních lesů. Nejvíc mě ale uhranuje knihovna, jako ovbvykle. Čtu si tituly... Shakespeare, Byron, Shelley, Dickens... všechny ty knížky vypadají jako první vydání a já musím odolávat nutkání šáhnout si na ně a prolistovat si je. Jsem v pohádce.


Teď je čas na oběd, protože jsme po dvou hodinách strávených na hradě unavené. Jdeme tedy ven a procházíme úzkou uličkou s obchůdky a restauracemi. Nápadně mi to připomíná Příčnou ulici z Harryho Pottera. To víte, že jsem z toho jako na větvi. Škoda, že tady prodávají kafe a ne čarodějnické pláště.

Dáváme si dobrý oběd v jedné z italských restaurací a pak jdeme dál. Asi půl hodiny trávíme v antikvariátu, kde mají snad úplně všechno a tentokrát si připadám jako v prodejně hůlek u Ollivanderů. Snad milion knížek naskládaných na sebe ve vysokých skříních, ve třech patrech, některé novější některé staré, některé dokonce originály, jako by je někdo ukradl z hradní knihovny. Kupuji si první vydání Harryho Pottera, 1. díl. A jsem jako v sedmém nebi.

Pak se stavujeme do obchodu s deskovými hrami. Tam se taky rozplýváme nějaký čas a nakonec si bereme černé historky (samozřejmě v angličintě), abychom si mohli o víkendu trochu procvičit jazyk. Další obchod, do kterého lezeme, nebyl v plánu ani jedné z nás. Prostě jsme do něj naslepo vlezly a nakonec tam zvrdly asi hodinu. Říká vám něco Warhammer? Já netušila, co to je, ale v tom obchodě jsem vyrobila nějakou postavičku bojovníka a pak ji štetečkem malovala. U našeho stolu pořád pobíhal prodavač a ptal se nás na všemožné věci, protože tam asi moc často holky nemá.

Když jsou figurky hotové, nabízí nám, jestli si nechceme zahrát. Ani jedna netušíme, co to je vlastně za hru, ale souhlasíme. Vyhráváme, protože nás pravděpodobně šetřil, a pak se klidíme pryč, protože nám chce prodat celou tu hru za nějakých 30 liber. Není to do nás sice hezké, ale prodej mu ani po té hodině neuděláme.

Související obrázek

Když vycházíme z obchodu, máme ještě něco přes hodinu čas, než nám jede autobus zpátky do Bristolu, takže si říkáme, že bychom se nakonec mohly podívat do toho muzea, které jsme viděly na začátku. Vcházíme tam a očekáváme nějaké vstupné, ale nic po nás nechtějí. Dávají nám mapku a doporučují nám, co by nás asi mohlo zajímat, ale jelikož máme jen něco kolem hodiny, tak si vybíráme expozici týkající se života Agathy Christie. Je tam o ní všechno a ještě mnohem víc. Byla to velká žena, kterou v životě potkalo i kdejaké neštěstí, ale přesto je jednou z nejprodávanějších autorek na světě.

Související obrázek

Míříme na atuobus, který nás převeze zpět do Bristolu a schováváme se před hustým deštěm. Jsme ale rády, že to vydrželo až do posledního okamžiku, taky mohlo lít celý den. Koukám na foťák a s překvapením zjišťuji, že jsem dneska nafotila přes 300 fotek. To bude doma práce, funím nespokojeně, a pak zalízáme do autobusu a dáváme si šlofíka.

_______________________________

Sisi, která právě razí na oběd

Sisi, které se chce už půl hodiny na záchod, ale chtěla to dopsat

Pa

Pokračování
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne | Web | 15. srpna 2017 v 13:09 | Reagovat

Cardifffe!!!! :O Ty vymetáš všechna města, o kterých sním! :D
Při čtení celého článku jsem slintala závistí. :D První vydání HP?! Jakožto obrovský Potterhead slintám závistí ještě víc. :D Asi by sis ho měla hlídat, protože hrozí, že se k tobě vloupám a přivlastním si ho. :'DD A v té hradní knihovně bych se asi zbláznila. :D
Musel to být úžasný výlet. :)

2 Sisi | Web | 15. srpna 2017 v 16:20 | Reagovat

[1]: :-D věř mi, že jsem netušila kam dřív koukat.. bylo to nejvíc úžasný.. a to první vydání nedám! Nikdy!!! :-D

3 Aurora Akkaris | E-mail | Web | 15. srpna 2017 v 22:58 | Reagovat

Vlastně jsem se bála, že předchozí článek byl poslední týkající se tvé cesty, ale to je pro mě prostě typické, že zapomínám, že čas ještě stále plyne dál :D

Každopádně jsem ráda, že se můžu dočíst o vaśí cestě něco dalšího :3 Ten antikvariát ti docela závidím... Ostatně jako všechno xD No dobře, dobře, nebudu závistivá, ale přeju ti to! ^^

4 Sisi | Web | 16. srpna 2017 v 13:37 | Reagovat

[3]: ten antikvariát bylo moje nebe ... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama