X-Ambassadors v Praze

25. srpna 2017 v 11:46 | Sisi |  Směs

X-AMBASSADORS V PRAZE

Tento článek bych ráda věnovala zážitku, který mi vyloženě spadl do klína, a já jsem neskutečně vděčná tomuto světu, že jsem mohla prožít tak krásné momenty a poslechnout si známé i neznámé melodie.

Byla jsem na koncertu XA. Byla jsem tam!


Kdo z vás netuší, z čeho že jsem to tak unešená, tak vám jediným odkazem napovím -> Renegades. X-Ambassadors je skupina čtyř hudebních mágů z NewYorku, kteří začali působit v hudebním průmyslu v roce 2009 a jejich prvním vydaným singlem byl "Unconsolable", načež si jich všiml frontman kapely Imagine Dragons a navázali spolupráci. Nechci vám teď dávat přednášku o jejich historii, ale myslím, že si malinko pozornosti zaslouží.

V kapele jsou čtyři hudebníci, Sam Harris je hlavním zpěvákem, největším miláčkem publika, kytaristou a saxofonistou, příležitostným bubeníkem a obecně bych ho nazvala hudebním bohem, protože to, jak zpívá, jak prožívá hudbu, a jak jí skvěle ovládá, je zázrak. I přesto, že není žádný obr a člověk by si ho na ulici asi zařadil mezi východní turisty, si získal publikum od samého začátku a strhl na sebe veškerou pozornost. Člověk se na něj musel dívat, i kdyby nechtěl.

Dalším členem kapely je Noah Feldshuh, který po celou dobu koncertu dělal kouzla na svých kytarách, ale oproti všem ostatním působil velice klidně a vyrovnaně. Jakoby byl doma a hrál si svoje oblíbené písně, aby zabil čas. Když jsem zrovna nebyla fascinovaná hlasem a pohyby Sama Harrise, tak jsem koukala na něj. Něco v jeho klidu mě strašně přitahovalo. Jeho prsty lítaly po kytaře jakoby samy věděly, co dělat, a Noah se jen sem tam po očku podíval do publika, jestli tam ještě doopravdy je. Ten člověk byl neskutečný.


Jestli byl ale neskutečný Noah, tak nevím, co říct na Casey Harrise. Tento nevidomý klavírista uhranul naprosto všechny. Mám pocit, že většina publika netušila, že jim na klávesy hraje slepý člověk a po tomto zjištění byli naprosto v šoku, stejně jako já. Naprosto mě to odrovnalo. Na pódium ho musel přivést asistent, postavit ho před klvesy, a pak najednou Casey hrál a ani jednou nezaváhal. Ani jedinkrát. Po jedné písni Sam věnoval Casaymu sólo a já jsem se přistihla, jak se mi do očí derou slzy. Bylo to nádherné. Podívala jsem se vedle sebe a mému kamarádovi tekly po tvářích slzy, ale usmíval se a dojatě křičel a povzbuzoval nevidomého klávesového chlapce. Přála bych vám to zažít.

Posledním členem XA je bubeník Adam Levin, na kterém při příchodu bylo vidět, že špatně dopadá na jednu nohu. Nepůsobil ani jako Sam, nebo Noah... vypadal jako jeden z těch neviditelných studentů na škole, o kterého sem tam někdo zakopne, ale potom vám vytře zrak při testu z matematiky. Posadil se za své bubny a jel po celý koncert, jakoby byl jeho poslední. Všichni čtyři dali do koncertu všechno a publikum to ocenilo. Řvali jsme a skákali, zpívali známé písně a plýtvali baterkami svých mobilů, abychom kapele vyjádřili svůj obdiv.



XA mají zatím pouze jednu desku, ale přesto jsme většinu písní znali. Krom Renegades, kterou jistě znáte, jsme si zazpívali i Unsteady nebo Gorgeous, kterou já osobně miluju snad ze všech nejvíc. Unsteady je píseň, kterou máte možná spojenou s filmem Me before you s Emilií Clarke. XA jsou pro mě ale více než kapela, protože mají soucit a věnují se aktivně pomoci lidem, kteří si sami pomoci nedokážou. Nazpívali charitativní Hopes, která když zněla z úst Sama, tak celý sál ztichl a jenom tajil dech. Sam byl neuvěřitelně vděčný a děkoval nám za skvělou podporu, děkoval a mluvil o světě, jaký by měl být. Hrál tiše na kytaru a mluvil. Mluvil o podpoře lidem všech vyznání, všech ras i sexuální orientace. A publikum znovu brečelo. Takových emocí jsem už dlouho na jednom místě nepocítila, to vám můžu říct.

Jestli budete mít někdy možnost jít se podívat na XA a zažít jejich koncert, tak vám to přeji z celého srdce, protože jsem si jistá, že budete tajit dech a ječet zároveň po celý večer. Nevím, kdy budou mít další tour po Evropě, protože toto byl první koncert v Praze a myslím, že i první zahraniční tour, ale jsem si jistá, že až se za pár let vrátí, tak na ně půjdu znovu. A tentokrát už nebudou hrát v malém klubu Roxy pro 600 lidí, ale v aréně, kde jim bude fandit několik tisíc lidí. Vím to, protože jsem viděla na vlastí oči, co dokážou. Vím to, protože ještě dnes si Samova krásná slova opakuji a přála bych vám je také jednou slyšet.

Vaše zamilovaná Sisi

PS: Noah, ten kytarista, měl ten den narozeniny, takže jsme mu zpívali Hodně štěstí, zdraví... v češtině!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne | Web | 25. srpna 2017 v 12:09 | Reagovat

Abych řekla pravdu, název kapely mi vůbec nic neříkal, ale když jsem si pustila Renegades, znala jsem ji. :) pustila jsem si i další a musím říct, že naprosto chápu, proč jsi tam byla pečená vařená. :D Moc lidí se mi do vkusu na hudbu trefit neumí, ale tohle je krása.
Jestli se za těch pár let dozvím, že v té aréně budou, možná se tam i potkáme. :D
Díky na tip za hudbu. :D <3

2 Sisi | Web | 25. srpna 2017 v 14:44 | Reagovat

[1]: Jo! Narveme se do první řady! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama