Potomci: 1. kapitola - 3. část (Setkání)

Sobota v 21:52 | Sisi |  Potomci

1. KAPITOLA - SETKÁNÍ
3. část

Po všemožných dlouhých i krátkých, zábavných i nudných gratulacích jsem se znovu usadila ke stolu a užívala si chvíle klidu se sklenkou lehkého růžového vína, které mi maminka dovolila pouze a jedině na tuto oslavu. Hudba začala hrát a vytáhla tak natěšené hosty na připravený kouzelný parket. Chvíli se na něm nejistě procházeli, a když zjistili, že doopravdy neklouže, že je to jen iluze, začali se pohupovat do rytmů mé oblíbené jazzové hudby.


Stůl plný darů se prohýbal pod tíhou všemožných krabic, balíků a tašek, takže jsem jednoho z našeho personálu požádala, aby to všechno přesunul dovnitř do domu, kde to nebude nikomu překážet. Penci jsem se zatím úspěšně vyhýbala a Hektorovi bohužel také. Netušila jsem, kam zmizel. Očima jsem nenápadně jezdila po celé zahradě, ale nikde jsem ho nezahlédla. Jakoby se vypařil.

"Salwinovi jsou velmi stará rodina. Jsou až ze severní Kanady a málokdy se účastní oslav v Evropě. Mají takové svoje malé království v té divočině…," začala maminka a já jsem se na ní úkosem podívala, "no co, je mi jasné, že tě ten chlapec zajímá. Navíc tady není jen on, ale celá rodina, tak musíš být v obraze," hájila se maminka a pohladila mě po předloktí. Někdy mi vadilo, že mě dokázala tak lehce přečíst. Věděla o mě snad i to, co já ne.

"Mami, mě je trapné se o tom bavit," řekla jsem jí zoufale a doufala, že už přestane. Pěkně jsem si svou reakcí na Hektora nadběhla. Nejenže si maminka konečně našla záminku, proč ze mě udělat dámu, ale ještě k tomu jsem se strefila do syna velevážené rodiny, čehož se budou rodiče snažit využít. Určitě už si představuji, jak nám přichystají velkou svatbu a koupí velký domek. Znechuceně jsem se odvrátila a založila ruce na hrudi.

"Dobře, už ani slovo. Ale slib mi, že pokud sem přijdou, tak je alespoň pozdravíš," usmála se a jistě tím narážela na moje naprosté ochrnutí při seznámení s Hektorem. Prosebně jsem se na ní podívala, vstala ze židle a rozhodla se najít Penci, dokud jsem ještě měla čas. Čekalo mě ještě sfouknutí svíček na dortu a asi milion rozhovorů s megany, kteří na oslavu přijeli, aby mě poznali a zhodnotili.

"Můžu ti nějak pomoct?" vynořil se vedle mě ten nejkrásnější zvuk, jaký by si člověk dokázal představit a já se ocitla podruhé ten večer tváří v tvář Hektorovi. Bohužel tam ale nestál sám. Po jeho boku zářila malá krásná blondýnka ve fialových šatech s bílou mašlí a vypadala jako jedna z těch dívčích panenek s dokonale roztomilou tváří a štíhlou postavou. Snažila jsem se, aby ten osten závisti a smutku nebyl na mém obličeji poznat, takže jsem se začala kolem sebe horlivě rozhlížet.

"Hledám Penci. Malou zrzavou holku, hodně hlasitou…," zakoktala jsem, protože stále čekali na odpověď. Najednou se k těm dvěma připojil další mladík, nápadně podobný Hektorovi, ale menší a mladší, s delšími vlasy a podivným úšklebkem na tváři, s kterým jakoby se už narodil.

"Nějakou zrzku jsem viděl tancovat na druhé straně pódia," trhl hlavou směrem, který měl na mysli, a zkoumavě si mě prohlížel. Měl zvláštní pohled, který se mi nelíbil, takže jsem se raději opět podívala na Hektora.

"Ani jsem ti nepopřál, nechtělo se mi stát v té frontě," vyrušil mě opět ten nově příchozí a napřáhl ke mně hubenou ruku. Ze zvyku jsem jí chtěla stisknout, ale ten kluk vzal lehce mé prsty do svých a políbil mě na hřbetu ruky. Překvapeně jsem otevřela pusu k námitce, ale nenechal mě promluvit.

"Moc ti gratuluji k patnáctým narozeninám, Kerin. Jednou budeš sluncem a měsícem, které svítí nad Domovem," pronesl s jistou dávkou sarkasmu v hlase. Nemohla jsem si toho nevšimnout, takže jsem nadzvedla své rovné obočí a vytrhla svou ruku.

"Tak pozor, ať se nespálíš," řekla jsem uraženě a otočila se k nim zády. Nechtělo se mi dívat se na Hektora, po jehož boku se vznášela krásná blondýnka, a už vůbec jsem neměla náladu na uštěpačné poznámky jeho bratra. Namířila jsem si to k pódiu, kde jsem doufala, že najdu Penci, ale ušla jsem jen pár kroků, když mě někdo chytil za předloktí. Hbitě jsem se mu vysmekla, protože jsem právě byla dost vynervovaná a doteky byly to poslední, co bych mohla snést. Jenže kdybych věděla, že to byl Hektor, kdo za mnou vykročil, rozmyslela bych si to.

"Omlouvám se za bratra. Maroon je ještě mladý a dost jízlivý," řekl svým hlubokým hlasem a tentokrát to neznělo tak teatrálně. Podívala jsem se na místo, kde jsme před chvíli stáli a uviděla tu blondýnku, jak se s Maroonem o něčem dohaduje.

"Tak to bys ho s ní neměl nechávat, nebo ti uteče," snažila jsem se to říct alespoň neutrálně, když ne uvolněně, ale těžko říct, jestli se mi to povedlo, protože se lehce pousmál, než odpověděl.

"Sally je sice nemladší z nás, ale Maroona zvládne," odvětil a já se opět zarazila pohledem o jeho krásné rty. Když se pousmál, vytvořil se na jeho levé tváři malý, ale roztomilý dolíček, který musel zlomit už mnoho dívčích srdcí. Měla jsem chuť si odpřísáhnout, že já další taková hloupá holka nebudu, ale jediný pohled na něj mi stačil, abych to vzdala. Navíc mi tím vlastně řekl, že ta blondýnka je jeho mladší sestra a mně se mimoděk ulevilo, jakoby na tom snad nějak záleželo.

"Je moc krásná," vypadlo ze mě, aniž bych o tom přemýšlela a znovu se podívala na Sally.

"Jo, docela za poslední dobu vyrostla. Myslím, že by o tobě řekla to samé," pronesl to tak klidně a rozvážně, že jsem ještě nějakou chvíli přemýšlela, jestli jsem si ta slova nevymyslela.

"Slyšela jsem, že jste z daleka," nadhodila jsem, protože jsem neměla tušení, co na takovou poznámku říct a nervózně jsem si mnula prsty.

"Jsme. A jsem rád, že jsme přijeli. Rodiče jsou teď u vašich, pokud dobře vidím," podíval se svýma hlubokýma očima někam za mě, ale mě se nechtělo otáčet. Visela jsme pohledem na jeho pozoruhodné tajemné tváří plné takové zvláštní krásy, s kterou jsem se ještě nikdy nesetkala.

Znáte to, potkáte kluka a líbí se vám jeho vlasy, nebo oči, nebo se vám líbí celý. Hektor ale nebyl ten typ kluka, který se každé zalíbí. Neměl ty typické rysy, které děvče přitahuji, a přesto jsem od něj nemohla odtrhnout svůj pohled. Možná to nebylo nic na povrchu, možná mě přitahovalo něco jiného. Jeho hluboký hlas, pomalé, ale přesto neuvěřitelně rozvážné pohyby, způsob, jak mluvil, stál. To všechno dohromady mě fascinovalo.

"Ehm… jo, hádám, že se dobře znají z Domova," vyhrkla jsem ze sebe, když se jeho pohled stočil zpátky ke mně a mě došlo, jak to teď muselo vypadat. Potřásla jsem hlavou a v duchu si zanadávala, protože jsem ze sebe opět udělala tu největší nánu. Musela jsem na chvíli zavřít oči, abych se mohla znovu soustředit.

"Radši půjdu," zablekotala jsem tiše a chtěla bez dalšího tupého zírání odejít, ale nedovolil mi to. Jemně mě chytil za předloktí, jakoby to snad dělal rád, a zavrtěl hlavou. Jelikož se neusmíval, ani neprojevoval žádné jiné známky emocí, tak jsem netušila, co se děje, a kyslík mi v plicích pomalu ale jistě docházel, když jsem zjistila, jak blízko vlastně je.

"Rád bych si s tebou zatancoval. Za chvíli tě budou volat k dortu a pak už možná nebude šance," řekl to opět lehce a naprosto nenásilně. Muselo to pro něj být tak jednoduché.

"Nevím, jestli je to dobrý nápad. Neumím tančit," očima jsem těkala všude jinde, aby se mi nepletl jazyk a cítila jsem, jak mi srdce silně buší. Bála jsem se, že když s ním půjdu, tak se mi zastaví. Připadalo mi to v ten moment dost pravděpodobné.

"Od toho jsem tu já," opět se pousmál a tentokrát jsem nedokázala své oči o ten dolíček okrást. Musela jsem se na něj dívat. Byl jako magnet. A samozřejmě jsem přijala jeho nabízenou ruku. Nedokázala bych mu odmítnout.

Došli jsme k parketu a já s každým krokem cítila, jak ve mně roste nervozita. Tanec jsem milovala, když jsem se na něj mohla dívat, ale samotná činnost mi fakt nešla. Navíc jsme museli vždy cvičit s Jalesem a to si dokážete představit, jak to vypadá, když bratr se sestrou nacvičují tanec v páru.

Hekron se postavil jako zkušený tanečník na okraj pódia a nabídl mi svou ruku. V jeho tváři jsem nic nevyčetla, byl jako kámen, ale přesto ne studený. Byl tak zvláštní. Přiložila jsem svou rozklepanou dlaň k jeho a on ji pevně sevřel, jakoby mi tím chtěl dodat sílu pokračovat dál. Druhou rukou mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Přestože jsem s tím počítala a věděla jsem, že to k tanci v páru patří, vyrazilo mi to dech. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem svou druhou ruku položila na jeho rameno a podmračeně se podívala kolem sebe na tančící páry.

"Kéž mě všichni První ochraňují," šeptla jsem a Hektor se znovu pousmál, načež vykročil svou pravou nohou a já se jeho pohybu přizpůsobila. Začal velice pomalu, abych měla čas zvyknout si na kroky a rytmus. Držel mě pevně, ale ne silně, cítila jsem se v bezpečí, ale ne utiskovaná. Cítila jsem se nádherně, ale zároveň mizerně. Protože jsem tančila s mužem svých snů a neuměla tančit.

"Už se můžeš přestat mračit," řekl tiše a jeho hlas zavibroval u mých uší. Tělem mi projel lehký třes, který musel určitě cítit, a já se celá červená podívala dolů na lem svých šatů.

"To se lehko řekne," vysoukala jsem ze sebe nakonec, když jsem dostala odvahu znovu zvednout zrak. Díval se na mě a v očích měl tentokrát zvědavý odlesk.

"Jsi dcera velkého muže našeho světa, ale působíš tak zranitelně," promluvil s očima zaklesnutýma do těch mých, takže jsem byla nadobro lapena. Zírala jsem na něj a snažila se dát dohromady smysluplnou větu, ale v hlavě jsem měla vymeteno. Nevnímala jsem už muziku, pokud jsem ještě tancovala, tak jen díky podvědomí. Jediné, co pro mě existovalo, byly temně hnědě oči, které se přibližovaly pomalu, ale stále.

Nepolíbil mě. Opírali jsme se čely, tancovali v těsné blízkosti toho druhého a vnímali dech, který se kousek od našich úst střetával. Byla to ta nejkrásnější chvíle, jakou jsem do té doby zažila. Teprve až na tom parketu s Hektorem jsem poznala, že se ze mě stala žena, protože jsem se doopravdy a hluboce zamilovala. Zasáhlo mě to nepřipravenou a nemohla jsem vědět, jestli Hektor něco cítil, protože jsme nemluvili. Mohla jsem jen slepě doufat, že mu nejsem lhostejná. Mohla jsem jen doufat, že ten tanec nikdy neskončí.

Jenže skončil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama