Tajemství Luwenu: 1. kapitola - 2. část

6. září 2017 v 11:27 | Sisi |  Tajemství Luwenu

1. KAPITOLA
2. část

Baronka Ester

První, co jsem to ráno zaznamenala, byl radostný zpěv ptáčků v nedalekých hradních hájích a já to brala jako předznamenání dobrého dne. Jaro bylo v plném proudu, louky a lesy se opět zelenaly a navrácení teplých dní lidé oslavovali prací na svých po zimě odpočinutých polích. V mém kraji sníh odtál už brzy po zimním slunovratu, takže jsme neměli žádné větší problémy s jarními záplavami. Jediné nebezpečí přinášela silně rozvodněná Foawyt, která k nám každoročně přináší ze Spojeneckých hor ledovou horskou vodu, jež už několikrát zapříčinila dočasné vystěhování některých vesnic poblíž řeky.


Letos ještě nic takého nepřišlo a jak se jaro probouzelo s každým dnem více a více, tak jsem nad tímto problémem pomalinku přestala přemýšlet. Otevřela jsem oči a zadívala se na manželova záda, která jsem po téměř desetiletém manželství už tak dobře znala.

Fedora jsem si podle všech neměla brát. Byl to sice syn nejvyššího panského hajného, což není v zásadě tak špatné postavení, ale jako jediná dědička po svém otci lordovi Tavraském jsem si měla vybrat někoho silnějšího a znalejšího mravů. Na svatbě, která se naštěstí konala až po smrti otce, moc hostů nebylo, ale o to romantičtější byla. Fedora jsem milovala a byla jsem dost tvrdohlavá na to, abych si jako baronka z Tavry vzala muže svého srdce.

"Měli bychom vstát, Fedore," zívla jsem unaveně a pohladila ho po rameni. Komnaty jsme sice měli každý svou, ale většinu nocí jsme trávili spolu. Kdyby chrápal, pravděpodobně bych ho požádala, aby sem tam využil i svojí postel, ale Fedor spal jako nemluvně a navíc jsme se pokoušeli o dítě. Už deset let. Toto téma se stalo postupem času největším kamenem úrazu jak v manželství, tak mezi ostatními velkými pány Tavraského panství. Neporodila jsem ani dědice, ani dědičku. Šuškalo se o mě, že jsem neplodná.

"Fedore," šeptla jsem znovu, ale samotné se mi znovu zavřely oči. To ráno bylo příliš krásné. Vzduch byl svěží a světlo se zdálo živé a plné nových nadějí. Třeba už ve mně roste malý lord nebo malá baronka. Třeba jsme se konečně dočkali. S nejistým očekáváním jsem si pohladila bříško, ale nepocítila jsem žádnou změnu. Za co mě Sluneční bůh trestá? Proč mi nechce dát dítě? Copak bychom byli s Fedorem špatní rodiče? Milovali bychom to malé a vychovávali, jak nejlépe bychom dokázali.

Fedor by mi to nikdy neřekl, ale věděla jsem dobře, že je zklamaný a přeje si mít dítě stejně jako já. Určitě snil o tom, že si jednou v lese postaví chaloupku a tam se mnou, dětmi a vnoučaty dožije. Vlastně to byl i můj sen. V lese jsem nalézala klid jako nikde jinde a chápala jsem Fedorovu lásku k němu. Oba jsme vyrostli mezi dubovými kmeny, proto jsme se možná zamilovali jeden do druhého tak hluboce a vroucně. Jen to dítě nám chybělo.

Na dveře komnaty někdo zaklepal a já znovu otevřela ospalé oči. Copak je dnes něco k projednání, že nás budí už takto časně? S dalším dlouhým zívnutím jsem přehodila nohy přes rám postele a protáhla si ztuhlá záda. Na křesle jsem zahlédla svůj plášť, která jsem minulou noc ledabyle zahodila, když ke mně přišel Fedor, a teď jsem se k němu mátoživě dobelhala. Za chůze jsem se snažila nalézt rukávy a prostrčit jimi své ruce, ale byla jsem úspěšná jen napůl. Když jsem otevírala dveře neznámému příchozímu, visela ještě půlka pláště na zemi. Urychleně jsem uhladila rozčepýřené vlasy a promnula si tváře.

Za dveřmi stál můj vrchní komoří a dle jeho postoje dost spěchal. Ihned jsem pojala podezření a jen čekala, co se tak urgentního děje, že mě musí budit právě on a v takový čas. Nechal mě ale nejdřív nahmatat druhou polovinu pláště a teprve potom spustil.

"Omlouvám se, má paní, ale je tady královský posel. Naléhá, aby byl ihned přijat, protože má velice důležitou zprávu, kterou ještě dnes musí doručit jinde. Jestli byste byla tak laskava a co nejrychleji se upravila. Uvedl bych ho mezitím do přijímacího sálu," komoří se mi poklonil a nervózně si mnul klouby na prstech. Byl to už postarší pán s prošedivělými krátkými vlasy a propadlýma unavenýma očima. Sloužil dobře už mému otci. Co si pamatuji já, tak se u nás ještě takto bez ohlášení královský posel neobjevil a očividně to ani komoří ještě nezažil.

Chvíli jsem si jeho slova dávala dohromady a snažila se přemýšlet, co může taková návštěva znamenat. Opřela jsem se o dveře a dlaněmi si promasírovala tváře, abych ze sebe dostala to ranní omámení a začala se soustředit. Tohle bude něco velice důležitého a pravděpodobně také tajného. Asi by bylo nejlepší, kdyby o jeho návštěvě vědělo co nejméně lidí a nevzniklo tak moc otázek a povídaček.

"Ne, zaveď ho prosím do mé pracovny. A zkuste být nenápadní," řekla jsem nakonec a komoří pokýval souhlasně hlavou, "pokud se ti to podaří, tak během našeho jednání uzmi něco v kuchyni. Určitě bude vyčerpaný po dlouhé cestě," zašeptala jsem ještě, když komoří vykročil pryč a chystal se vykonat své rozkazy. Ani se neobtěžoval odpovědět, jen se otočil, poklonil a už se ztratil ve změti chodeb. Byl jako na jehlách.

Zavřela jsem za ním pomalu dveře a namáhala si hlavu s tím, co může královský posel tak nečekaně přinést za zprávu. Muselo se stát něco v Sokary, pravděpodobně přímo na královském hradě. Jen jestli jsou král s královnou v pořádku, prolétlo mi hlavou, a krátce jsem se pomodlila za jejich zdraví.

"Kdo to byl, u Luweny?" zamžoural na mě Fedor a jeho ospalý hlas mě vytrhl ze zmatených úvah.

"Komoří. Přijel královský posel a dost spěchá. Něco se muselo stát," odvětila jsem mu ve zkratce a Fedor byl v tu chvíli dočista probuzený. Zaraženě se posadil na posteli a nevěřícně na mě koukal svýma šedýma očima, do kterých jsem se jako sedmnáctiletá holka zamilovala. Byly stále stejně krásné.

"No…," nic jiného neřekl, jen si několikrát prohrábl své delší černé vlasy a snažil se to nějak zpracovat.

"Tohle nevěstí nic dobrého, Fedore," řekla jsem se značnými obavami v hlase a Fedor zhluboka vydechl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | | Web | 9. září 2017 v 18:45 | Reagovat

dokonalé

2 Sisi | Web | Sobota v 15:43 | Reagovat

[1]: dokonalé zní hezky děkuju! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama