Jed

Jed: 2. kapitola - 4. část (Gerd)

1. října 2017 v 12:19 | Sisi

2. KAPITOLA - GERD
4. část

S prvním zapískáním ptáčků jsem vylezla z postele a promnula si unavené oči, které tu noc nezůstaly zavřené ani čtyři hodiny. Propleskla jsem své tváře a obrátila na svou hlavu celou mísu studené vody, abych se dokonale probrala a dokázala se plně soustředit. Oblékla jsem si bavlněné kalhoty s početnými kapsami, do kterých jsem na lesních projížďkách sbírala bobule, takže byly zevnitř celé špinavé a flekaté. Přes ramena jsem si přehodila černou bavlněnou košili, zastrčila do kalhot, zajistila koženým páskem a pak si ještě oblékla hnědou vestu z ovčí kůže, která mě při podobně chladivých a nevlídných ránech hřála a nedovolila tak chladu proniknout do těla. Vlasy jsem si stáhla kusem provázku a pak už jsem si jen k boku připásala svůj meč. V botách jsem zkontrolovala své dýky, zda jsou ještě ostré, a hned poté jsem opustila svou komnatu, protože jsem si dovedla představit, že už na mě Frich čeká ve sklepení.

Jed: 2. kapitola - 3. část (Gerd)

1. října 2017 v 12:17 | Sisi

2. KAPITOLA - GERD
3. část

"Už vyjeli," řekl krátce a udýchaně Orfinel, když tiše vkročil do mé komnaty. Schody neměl nikdy v lásce a s přibývajícím věkem se mu staly velkým nepřítelem. Starý muž se usadil s tichým heknutím na své obvyklé místo k vyřezávanému dubovému stolu, nalil si číši červeného vína a se spokojeným výdechem se napil.

Jed: 2. kapitola - 2. část (Gerd)

19. září 2017 v 7:21 | Sisi

2. KAPITOLA - GERD
2. část

Zhluboka jsem se nadechla a pečlivě vydechla, abych se ovládla. V posledních dvaačtyřiceti hodinách se toho stalo až příliš. Když jsem došla do jedné z vedlejších chodeb, opřela jsem se o stěnu a nechala se chladit kamennou zdí. V tichu, které všude vládlo, jsem zaslechla, jak se dveře od hodovní síně otevírají a zase zavírají, což by mohlo znamenat, že se Gerd rozhodl jít spát. Nedivila bych se, kdyby si to namířil směrem k mým komnatám, přestože jsem ho odmítla, ale neudělal to. Jeho kroky se vzdalovaly.

Jed: 2. kapitola - 1. část (Gerd)

18. září 2017 v 0:23 | Sisi

2. KAPITOLA - GERD
1. část

Zpět na hrad jsem se vrátila, když už na hradbách dlouho svítily louče a měsíc mohl být v polovině své noční cesty. Po setkání s Frichem jsem ještě nějaký čas seděla na palouku a snažila se vzpamatovat z našeho prvního setkání, načež jsem vzala Bulricha a projížděli jsme spolu les křížem krážem, dokud se moje hlava nadobro nevyčistila. Když se pak Slunce přehouplo přes horizont k odpočinku, sesedla jsem u říčky, napojila sebe i koně a dala si k večeři pár lesních plodů, které jsme po cestě potkali. Bulrich se musel spokojit s čerstvou trávou, nic jiného mu nezbylo.

Jed: 1. kapitola - 4. část (Frich)

25. srpna 2017 v 9:49 | Sisi

1. KAPITOLA - FRICH
4. část

V hlubokém listnatém lese plném menších i větších kopečků, skalnatých srázů a skrytých studánek jsem napůl vyrostla, tudíž jsem přesně věděla, kam Bulricha vedu, a on to také musel svým neuvěřitelným koňským smyslem pochopit. Asi dvě hodiny od hradu směrem na západ, tedy k zemi vysokých Itialwil, se nachází takový zvláštní palouk plný starých prazvláštně ohnutých stromů, které vypadají, jako by je nějaké kouzlo zahubilo a poté nechalo napospas neúprosnosti času. Palouček jsem našla v deseti letech po smrti matky, kdy jsme jezdila po Zenrarru a bála se vrátit zpátky na hrad, protože jsem věděla, že mě tam kromě vojenského drilu nečeká nic jiného. Žádná lítost, po které jsem jako malá holka toužila.

Jed: 1. kapitola - 3. část (Frich)

4. srpna 2017 v 10:50 | Sisi

1. KAPITOLA - FRICH
3. část

"Můj pane, nemáme dost mužů ani na obranu pobřežních vesnic," připomněl mi velitel, když jsem se pokoušel na mapě už posté najít cestu, jak ubránit své panství. Když ho od starého krále získal můj otec, byl to kraj krásný, zcela nový, plný zdravého dřeva a ryb v horských řekách. Otec si jej vlastně sám vybojoval, protože válku s vysokými o toto území vedl právě on. Jeho vítězství král ocenil baronským titulem a vlastně tím celou naši rodinu proklel, protože jen co se první zvědaví casijci usadili podél mořského pobřeží a řek, začali se vysocí objevovat v našich lesích a mařit veškerou naší práci. Až do konce otcova života pak byly na hranicích každoročně potyčky s vysokými, kteří se nesmířili s porážkou. Jakmile jsem se ujal svého úřadu, nechal jsem svého písaře sepsat smlouvu, ve které jsme jako panství slíbili roční příděly dřeva vysokým po délku deseti let, a doufal, že tak boje ustanou. Stalo se, ale klid dlouho netrval. Piráti z Trisu brázdily vody kolem Zenrarru už za mých dětských let, kdy jsem pomáhal otci budovat první osady, a když jsem pak zdědil titul, začali se vyloďovat na našem území a brát všechno, co pro ně mělo nějakou cenu. V důsledku toho se většina obyvatel přesunula do hor, kde bylo nakonec založeno i největší sídlo Zenrarru i s hradem, který spíše než chloubou, je poslední záchranou v případě velkého nájezdu pirátů.

Jed: 1. kapitola - 2. část (Frich)

21. července 2017 v 18:37 | Sisi

1. KAPITOLA - FRICH
2. část

Rozhodně jsem sestoupila dvoje schody a namířila si to před nádvoří do stájí. K mé smůle jsem ale musela projít kolem ZenPátrina, který na rozlehlé kamenné ploše právě vedl ranní cvičení s mým oddílem. K ZenPátrinovi a chlapcům jsem byla přiřazena ve čtrnácti letech a nikdy se mnou nejednal jinak, než s ostatními, za což můžu vděčit otci a jeho přehnané touze mít ze mě mužatku. Ne že bych chtěla, aby mě ZenPátrin šetřil, ale jeho poznámky mě často urážely a kolikrát jsem si přála mít tu odvahu zavolat na něj stráže a dát mu za jeho prostořekost noc v žaláři. Udělala bych to bez špetky lítosti, kdybych mohla.

Jed: 1. kapitola - 1. část (Frich)

15. července 2017 v 10:29 | Sisi

1. KAPITOLA - FRICH
1. část

"Mám tě rád, Valery," řekl bez špetky citu. Byla to prázdná slova, kterými chtěl zakrýt zradu, kterou se na mě dopustil. Prodal mě. Posledních osm let mě sice přehlížel, ale nikdy by mě nenapadlo, že mi udělá tohle. Že mě vyžene přes celou zemi až do hlavního města. Jak mi to mohl udělat? Můj vlastní otec, jak mohl…

Jed: Prolog

12. července 2017 v 17:05 | Sisi

PROLOG

"Orfineli, řekni, že jsi přišel s nějakou dobrou radou, jinak sundávám korunu a jdu se živit lovem," řekl mladý král Casie zvučným hlasem. Muž, na kterého promluvil, byl starý, oblečen do jednoduchého pohodlného roucha a právě vkročil do královy soukromé komnaty. Oním starcem byl Orfinel, věrný rádce starého krále i nového, bystrý a neobyčejně znalý ve věcech vládních i jiných. Po Casii byl znám pro svou zásluhu ve vyjednávání míru s vysokými a dosud mu byl tento počin k dobru. Na zámku ale kolem něj všichni chodili po špičkách, protože byl v jedné ruce s novým a velmi rázným králem Natanem.
 
 

Reklama